Komunikace se sportovcem po výkonu
V tomto příspěvku najdete jednoduchý tahák, který vám napoví, jak s vaším synem nebo dcerou (ne)mluvit o předvedeném výkonu.
Obsah příspěvku
Jak s tahákem pracovat?
V celém procesu komunikace vás nasměruje níže uvedený flowchart, který vede k několika alternativním možnostem. V příspěvky pak najdete stručné vysvětlení jednotlivých možností – na co se zaměřit, čemu se případně vyhnout.
První pole flowchartu se zaměřuje na roli rodiče. Tato část je velmi důležitá pro váš vzájemný vztah, proto ji určitě nepřeskakujte.
V prostředním sloupci flowchartu najdete otázky, se kterými je dobré začít další zpětnou vazbu. Odpovědi vás pak navedou ke specifickým tématům, o kterých se můžete se sportovcem pobavit. Je to pojmuté především formou reflexe, která zapojuje myšlení sportovce, a vám stále dává prostor sdělit svůj názor na výkon. Váš názor musí být ale upřímný a konstruktivní a měl by vždy začínat něčím pozitivním. Čistou kritikou sportovci jako rodiče nepomůžete.
Flowchart: Jak na komunikaci
Role rodiče
Reflexe toho, co se povedlo a nepovedlo, je důležitá. Myslete však nejprve na svoji roli rodiče – pokud výkon nebyl zrovna podle představ, nebo to byl emočně nabitý zážitek, bude dítě od vás spíše potřebovat podpořit a pomoci zpracovat emoce, ne znovu připomenout, co všechno udělalo špatně.
Zajímejte se o to, jaká to byla pro vaše dítě zkušenost, jestli si zápas užilo, jaké nové zážitky mu to přineslo. Důležité je se zajímat i o naprosté základy – jestli má hlad, jestli má žízeň, jestli ho něco nebolí. Pokud dítě přijde plné emocí, vaším prvním krokem může být jednoduché pojmenování emoce a vyjádření porozumění. Poskytnete tak dítěti emoční oporu. Neverbální komunikace v podobě úsměvu, objetí nebo pohlazení je v tomto ohledu také velmi silným nástrojem.
Pamatujte, že váš názor ohledně výkonu je pro dítě velmi důležitý a zajímá ho. Více ale potřebuje vědět, že vám na něm záleží a že ho budete mít rádi bez ohledu na to, jaký výkon podá. Nadávání, prostý výčet chyb nebo „uražené“ mlčení tomu určitě nepomůže.
Možnost 1: Dnes se dítěti zadařilo a podalo dobrý výkon
Pokud svůj výkon sportovec hodnotí dobře, skvělé! I tuto situaci můžete využít ke konstruktivní sebereflexi.
Nejprve se sportovce zeptejte, co se mu/jí podle něj dnes povedlo – které situace vyřešil/a bezchybně, co by si chtěl/a z dnešního výkonu přenést do dalšího utkání. Poté se zeptejte na slabší momenty – kde to podle něj/ní mohlo být lepší, co mohl/a udělat jinak, na čem by chtěl/a zapracovat. Vedle reflexe samotného výkonu se zaměřte i na to, na kolik procent zápas nebo závod odmakal/a, jak si to užil/a, co nového se naučil/a, co se mu/jí líbilo, nebo nelíbilo.
TIP: Nechte dítě seřadit nejrůznější aspekty hry (bránění, útok, střelba, přihrávky, nasazení, týmovost, komunikace, koncentrace apod.) od toho nejlepšího po ten nejhorší. Pak se můžete zaměřit na to, proč určitý aspekt výkonu byl hodnocený jako nejlepší nebo nejhorší, proč to seřadil/a zrovna tímto způsobem apod.
„Dneska se ti vedlo dobře, které situace si podle tebe dneska vyřešil/a na jedničku? … Mám v hlavě jednu situaci, kterou si zahrál/a skutečně perfektně, a jednu, kde si to mohl/a zahrát trochu lépe. Schválně jestli přijdeš na to, na které situace myslím. … Které situace si myslíš, že si mohl/a zahrát lépe? … I když to bylo dneska na jedničku, co by si chtěl/a do příště ještě vylepšit? … Na kolik procent si to dnes odmakal/a?“
Možnost 2: Výkon byl z pohledu dítěte špatný, ale svůj cíl splnil/a
V této situaci se potřebujeme zaměřit se pozitivní aspekty hry – které dovednosti mu/jí pomohly dosáhnout cíle, který aspekt výkonu by dnes hodnotil/a jako ten nejlepší, co by si chtěl/a přenést do dalšího utkání nebo závodu.
Někteří sportovci vidí výkon černo-bíle a shazují se za každou malou chybu. To může být i případ sportovce, který se hodnotí negativně, přestože se mu podařilo splnit cíl, který si stanovil. V takovém případě je potřeba ukázat, že existuje i šedá barva.
„I když svůj výkon hodnotíš špatně, tak přesto se ti podařilo dosáhnout cíle. Co ti k tomu podle tebe pomohlo? … Chápu tvoji frustraci, ale podle mě to určitě nebyl výkon na čtyřku nebo na pětku. Mám dokonce v hlavě situaci, za kterou bych ti dal určitě jedničku. Co za situaci myslíš, že by to mohlo být? … Co se ti dnes nejvíce podařilo? Za co by sis dal/a jedničku, nebo alespoň dvojku? … Na kolik procent si to dnes odmakal/a?“
Možnost 3: Dnes to nešlo podle představ, ale nic nevypustil/a
I ti nejlepší sportovci mají občas den blbec. Není potřeba z toho dělat konec světa. Podobně jako u možnosti 2 se budeme v takové situace snažit na výkonu najít nějaká pozitiva. Důležité je v tomto ohledu ocenit 100% nasazení.
Obecně se zaměřujme na to, co sportovec mohl ovlivnit (nemohl například ovlivnit kvalitu soupeře, některá chybná rozhodnutí rozhodčích, která se ukázala jako klíčová apod.).
„Dneska ti to možná nevyšlo podle představ, ale dal/a si do toho maximum a nevzdal/a si to. Za to jsem na tebe pyšný/á. Myslíš, že si mohl/a udělat něco jinak? … I když se ti dnes nedařilo podle představ, mám v hlavě jeden moment, za který bych ti dal/a nejhůř dvojku. Který moment to podle tebe může být?“
Možnost 4: Výkon nebyl dobrý a nasazení taky pokulhávalo
Zkuste přijít na to, co za tím stojí, že to nasazení dnes nebylo 100% – může to být prostě jen den blbec úplně na všech frontách, nebo nějaký problém, který vaše dítě trápí a brání mu se 100% soustředit na výkon. (Pokud se s problémem nebude chtít svěřit, netlačte na pilu. Dejte najevo, že tu pro něj/ni jste, kdyby si to rozmyslel/a.)
„Dneska mi přišlo, že si na hřišti nenechal/a všechno. Jak si to cítil/a ty? … Říkáš, že si cítil/a, že si tam nenechal/a 100 %. Proč tomu tak dnes bylo? … Stává se ti to v poslední době i na tréninku, že do toho nedáš úplně všechno, nebo to byla dnes výjimečná situace? … Dnes to nasazení nebylo ono. Netrápí tě něco? (Dobře. Pokud by tě ale přeci jen něco trápilo, jsem tu pro tebe.)“
Možnost 5: O výkonu se teď nechce bavit
Pokud dítě o výkonu nechce mluvit, respektujte to.
Chyby i dobré momenty proberou s trenérem na tréninku, nebo to spolu probrali již v šatně. Nadhoďte místo toho téma mimo sport – jaké má plány na zbytek dne, co by si dalo k večeři. Dáte tím najevo svůj zájem o dítě, přestože se mu dnes nedařilo. Neverbální komunikace vám v tomto ohledu také pomůže (úsměv, pohlazení, objetí).
Je možné, že dítě bude zamlklé a jeho odpovědi na vaše otázky velmi stručné. Je pravděpodobné, že je to v důsledku frustrace, vzteku nebo smutku z výsledku utkání nebo závodu. V takovém případě dejte dítěti prostor pro vypořádání se s emocemi. V tomto ohledu zejména mladší děti ke svým rodičům dost vzhlíží, proto myslete na to, jak vy sami se s emocemi vypořádáváte. V každém případě ale dítěti dejte najevo, že tu pro něj jste, až mu bude více do řeči.
Autor
Mgr. Martin Ptáček
Sportovní psycholog